PR články Zdarma

Některé filmy, zvláště americké, ukazují obraz, kdy klient leží na gauči a psychoterapeut či psycholog mu sedí za hlavou. To nabízí představu, že takhle vypadá psychoterapie. Ale psychoterapií je v současnosti kolem 400 druhů či směrů, přičemž z nich je asi 15 nejvýznamnějších nebo nejrozšířenějších. Situace z filmu reprezentuje psychoanalýzu, kde se v její, především tradiční podobě, preferuje poloha vleže. Klient není rušen přímým kontaktem s psychoanalytikem, sděluje to, co ho napadá (volné asociace) a tato poloha také usnadňuje regresi, která je žádoucí. Ve většině jiných druhů psychoterapie převládá poloha vsedě, kde sedí psychoterapeut a klient proti sobě, nebo jsou částečně natočeni k sobě (do L).

Je to ve většině verbálních terapií a tam, kde se preferuje přímý kontakt. Poloha vleže může být využívána také v relaxačních či hypnoterapeutických směrech. V psychoterapii, kde se pracuje s tělem, např. Pesso Boyden Psychomotorická Psychoterapie, tak může klient ležet, pokud je to jeho přání v rámci hledání optimálního naplňování potřeb. Polohu vleže lze využít i při práci s tělem v rámci bioenergetiky, biosyntézy či body-terapie, např. v rámci nějakého cvičení či experimentování. V procesu Gestalt terapie sedí klient a psycholog či psychoterapeut obvykle proti sobě, aby mohli na sebe přímo reagovat. Ale může se využít i polohy vleže a to pro rozšíření možností experimentovat (např. když je klient unavený, ale má problém dovolit si odpočinek). V minulosti se hledaly více rozdíly mezi psychoterapeutickými směry, dnes se směry v rámci integračních tendencí k sobě přibližují. A tak i zaběhnuté představy o tom, jak to v které terapii vypadá, je nutné měnit.

PhDr. Jaromír Chrášťanský
http://www.psycholog-psychoterapeut.net/